Od té nešťastné události uběhl druhý den a miminka jsou moc šikovná,pěkně papají masíčko,pijou od maminky mléčko a dokonce už se snaží chodit na záchod na stelivo.Jsou tomoc šikovná miminka,Některá už pomalu otvírají očíčka.
Přesto,že se miminkům daří dobře a jsem ponaučená ,tak mi výčitky nedají spát,pořád na ně myslím,pořád je před sebou vidím.. :-(
Navýdy na ně budeme vzpomínat :-(
A bolí a bolí a bolí to stále dál..
Hrudník se mi svírá,
nemám chvíli klid..
zastav se kolotoči víra,
nemůžu se na nic soustředit..
Stále je vidím,stále cítím jejich vůni,
jejich teplo,jejich růst den po dni..
Jejich očka,která se ten den poprvé podívala na svět
a pak mi odešli za duhový most,ano,všech 5
Emotikona
Jak si to nemám vyčítat?
Jak s tou vinou ,mám dál chovat?
Jak mám odsunout tu vlnu bolesti?
Jak,když je způsobená mou blbostí ?
Jak??? ..
Jak se mám na sebe podívat?
Den přešel,přešla noc a další přichází znova
a ta bolest je pořád tady a stále bodá..
Chvíli slzy netečou,statečná se snažím být,
Ale pak přijde zase zlom
a slzy chtějí ven jít,
-
Aby bolest mohla propuknout..
—————
